Tváří 12. ročníku je sympaťák z jižních čech Karel Beran. "Bery" měl v roce 2016 nešťastný pád při motokrosových závodech v Netolicích, ... a aby toho nebylo málo, havarovala ještě i záchranka, která ho převážela do nemocnice. Vlastně se tedy neví, jestli úraz páteře utrpěl při pádu z motorky nebo při nehodě sanitky. To však už nic nezmění na skutečnosti, že Karel skončil na invalidním vozíku.
Ani on se ale nezavřel před světem doma. Krosku vyměnil za terénní čtyřkolku a věří, že se jednou znovu posadí i do sedla některého ze svých koní, kteří se pasou ve výběhu zadomem.

L.K.

Tváří 11. ročníku se stal usměvavý kluk Petr Stanislav, který měl v roce 2016 nehodu na motorce jako spolujezdec. I když utrpěl vážný úraz páteře a skončil na vozíku, nezavřel se před světem doma, ale žije aktivnějším způsobem života, než mnoho jiných, zdravých lidí. Za tým Pardubic hraje rakouskou basketbalovou ligu, jezdí na handbike nebo na wakeboardu a díky Mirku Freyovi dokonce znovu usedl i za řídítka upravené motorky, kterou Míra původně zkonstruoval pro výuku jízdy po zadním kole. Petr je neskutečně pozitivní člověk. Nepamatuji si, že by se někdy mračil nebo si na něco stěžoval.

Lumír

Tváří 10. jubilejního ročníku je Petr Beroušek z Plzně. Nehodu na motocyklu měl v létě roku 2013 a následně nastoupil do kladrubského rehabiliťáku, kde jsme se poznali. V roce 2014 jsme výtěžek z naší kladrubské akce věnovali právě jemu, aby si mohl koupit skládací invalidní vozík. Tváří ročníku 2017 se Petr stal proto, že se i po tak těžké nehodě na motocyklu vrátil za řídítka čtyřkolky, kterou si sám neustále vylepšuje a upravuje, že na motorky nezanevřel a benzín mu stále koluje v žilách.

Lumír K.

Maskoty 9. ročníku se stali dacani Filip Mergental a Tomáš Pučálka - docela profláklí ksichtíci a to hlavně díky seriálovému dokumentu o jejich výpravě na Bajkal, který odvysílala ČT. Filip není na vozíku po úraze na motorce, zlomil si vaz při skoku do vody. Tomášův úraz s motorkou souvisí, i když na ní přímo neseděl. Oba dva si ale plně zaslouží být maskoty Keep Respectu. Za to, s jakým nadhledem zvládají věci doslova na hranici svých možností, na které by si ani spousta zdravých chlapů netroufla. Přejeme jim hodně štěstí na jejich dalších cestách po světě.

Standa "Hegi" Hegedüš je skvělý pozitivní človíček a náš dlouholetý kamarád. Nehoda se mu stala v roce 2003 na motokrosové mašině, kdy při skoku upadl a zlomil si krční obratel. Je tedy kvadruplegik, což znamená, že má nejen ochrnuté nohy, ale částečně postižené i ruce. Když ale někdo má benzín místo krve, tak na motorky nezanevře ani po tak vážném úrazu. Hegi si nejdřív pořídil čtyřkolku, ale stejně přemýšlel, jak by se dalo znovu usednout do sedla motocyklu, až to vymyslel. Minulý rok si koupil Afriku, ke které, jak sám říká: "přidělal ještě jedno kolečko aby neupadl". Kromě téhle funkce slouží sidecar s hydraulickou plošinou také jako přepravník pro Standův vozík. Hegi je rozhodně první a jediný vozíčkář v republice, který může bez cizí pomoci jezdit na mašině. ...a jezdí jako drak.

"Plyšákem" 7. ročníku byl malý Zdeněk Pěkný z Vlašimi. Jemu se naštěstí žádná nehoda nestala a ze srdce mu přejeme, aby ho nikdy ani nepotkala. Důvodem, proč se stal naším maskotem je to, že v roce 2009 odvážel jeho tatínek svoji přítelkyni do porodnice přímo z Respektu v Kladrubech a Zdenda se narodil hned následující den. Od té doby jsou pravidelnými návštěvníky našeho kladrubského srazu, což dokládají i fotogalerie z minulých ročníků. Minibike, na kterém malý biker sedí, nám věnoval náš kamarád Hadgi, abychom pro něj našli nějaké využití, takže darovat ho tomuhle blonďatému klučinovi nám přišlo jako dobrý nápad. Respekt totiž není jen o osvětě mezi méně či více zkušenými motorkáři, ale každý rok nám dorůstá nová generace bikerů, takže čím dříve se u nich začně, tím větší "šanci přežít" budou mít.

Klukem z plakátu 6. ročníku byl dvacetiletý Matěj Čechák, kterému se úraz na motocyklu stal v roce 2010, kdy ho v jednosměrce srazil do protisměru se otáčející řidič osobního auta. Výsměchem je, že za tak vážný přestupek, zavinění dopravní nehody a těžké zranění, které způsobil nevinnému klukovi, dostal ten chlapík (který navíc jezdil bez zaplaceného povinného ručení) jenom podmínku na dva roky a nepřišel ani o řidičák.

Maskotem Respektu 2012 byl Pavel Kotlovský, který po nezaviněné nehodě na motocyklu přesedlal ze dvou na tři kola. V roce 2008 ho v Praze sejmula dáma v Superbu, když ze zákrytu mezi zaparkovanými auty nečekaně vyrazila z vedlejší Jeseniovy na hlavní Koněvovu. Pavel je věrným účastníkem Respektu už od druhého ročníku.
Lu K.

Tváří ročníku 2011 (po Martinu Hybáškovi #008, Radku Skalickém #009 a Lukáši Šemberovi #010) byla naše kamarádka Gabča Knapová, která po nehodě na motocyklu v roce 2004 skončila na invalidním vozíku. Ani po tak vážném úrazu ale na řídítka nezanevřela, koupila si čtyřkolku a začala se účastnit závodů pořádaných Motoklubem vozíčkářů. Se svým "Grizzlym" absolvovala i drsnou soutěž Enduromanie, která se každoročně konná v Rumunských horách. Možná jste viděli televizní reportáž, nebo četli v ČNM, že Gábině na začátku letošního roku z uzamčených soukromých podzemních garáží její čtyřkolku (i přestože byla označena symbolem invalidy) nějaká zlodějská hyena ukradla.
Lu K.

Tváří ročníku 2010 byl Lukáš Šembera, talent mezi našimi okruhovými závodníky a velký rival Karla Abrahama, jehož kariéru zastavil nešťastný pád při motocyklové exhibici na pitbike. Luky to ale nezabalil a i když se musel smířit s životem na vozíku, dál blbne a vymýšlí neskutečné hovadiny - jak jinak nazvat jeho plánovaný backflip na invalidním vozíku. Mezi bonusovými videi najdete dokument, který jsme s Lukášem natočili při jeho pobytu v rehabiliťáku.
Lu K.

Na plakátu ročníku 2009 byl Radek "Kaďák" Skalický, který po nehodě na motocyklu, kdy mu paní v protijedoucím autě nedala přednost, přišel o pravou ruku. Ani Kaďák to nevzdal, nechal si upravit protézu tak, aby se dala zafixovat na heft a jezdí dál nejen v provozu a na okruzích, ale i závody na terénní čtyřkolce. Radek byl úplně prvním, kdo dorazil na první ročník Respektu v roce 2008 a zůstal už od té doby jedním z našich nejvěrnějších kamarádů.
Lu K.

Na fotografii k prvnímu ročníku je můj kamarád Martin Hybášek, se kterým jezdíme i přesto, že sedláme rivaly - on prkenného Intrudera a já barokní Virago. Na Martinovi (pokud nevytáhne z motobrašny skládací hůl) sice na první pohled nejsou vidět známky žádného úrazu, ale i on se před pár lety znova narodil. Na hradecké státovce ho nakoplo frézování silnice a mašina ho jak kobyla katapultovala do protisměru přímo pod zadní tupláky návěsu jedoucího kamionu. Martin je na Respektu našim zasloužilým pomocníkem při každoroční stavbě stanů a tradičním "preceptorem" vítajícím u vstupu všechny najíždějící bikery.
Lu K.

No a když už jsme u představování maskotů, nemůžeme nechat v anonymitě ani "kluka na červené Dukyně s franckama v baťohu", kterým je Martin Šváb. Martin má za sebou také "crashtest" - i jeho, podobně jako Kaďáka, sejmula paní v autě, která ale svou taktikou mezi lovci bikerů absolutně vede. Nápad otočit se na frekventované E55 ve stoupání z pomalého pruhu přes druhý rychlý a dvojitou plnou čáru do protisměru, to je fakt megazkrat.
Lu K.