foto


Úchylka pro motorky a vůni benzínu s ricinem je v naší rodině asi dědičná. Možná, kdyby se u nás doma místo MotoGP sledoval šampionát ve fotbale a táta s dědou mne odmalička, místo na různé motocyklové a automobilové závody, brali na Spartu, byl by ze mne fotbalista. Každému z nás ale sedne něco jiného a já jsem svému tátovi i dědovi vděčný za to, že mě přivedli právě k motorkám.

foto foto foto

Od svých patnácti let jsem měl postupně různé motorky. Bylo i období, kdy jsem neměl žádnou, ale to jsem zase pracoval v Týnecké Jawě, takže jsem měl možnost zajezdit si i na různých prototypech, které v té době vznikaly. Rukama mi v životě prošla všechna možná řídítka. Po padesátce jsem se ale rozhodnul, že měnit už nebudu a nechám si svoje tři nejmilejší – choppera Yamahu XV 750 Virago na cestování, motarda Baghiru MuZ 660 (němku s motorem Yamaha XT) na lítání kolem komína a japonskou babičku Yamahu SR 500 na závodění.

foto foto foto foto foto foto
foto foto foto foto foto foto foto foto foto

 

Oldtimer road racing

Svoji zálibu v závodech historických motocyklů bych nazval takovým šílenstvím, které je úměrné mému věku. V porovnání se závody moderních silničních motorek jsou závody veteránů po finanční stránce poměrně dostupným koníčkem. A pro mne je v neposlední řadě výhodou i to, že se v sezoně jede jen pět závodů. Kvůli pracovnímu vytížení a dalším aktivitám bych závodění víc volného času asi věnovat nemohl.

foto foto foto foto foto foto foto foto

Jezdí se na přírodních okruzích, tedy mezi tím „nábytkem“, jak závodníci na Manu nazývají domy, zdi, sloupy a stromy, prostě věci, které nejdou z okolí trati uklidit. Pominu-li legendární závod v Hořicích, okruh v Branné je jednou z nejkrásnějších přírodních tratí, na kterých se u nás závody silničních veteránů jezdí.

Jestli máte rádi tyhle staré závodní stroje a atmosféru závodů z minulého století, udělejte si někdy výlet třeba do Jičína, Nepomuku, Hořic nebo Branné v Jeseníkách.

Lumír K.

 

foto