foto


Úchylka pro motorky a vůni benzínu s ricinem je v naší rodině asi dědičná. Možná, kdyby se u nás doma místo MotoGP sledoval šampionát ve fotbale a táta s dědou mne odmalička, místo na různé motocyklové a automobilové závody, brali na Spartu, byl by ze mne fotbalista. Každému z nás ale sedne něco jiného a já jsem svému tátovi i dědovi vděčný za to, že mě přivedli právě k motorkám.

foto foto foto

Od svých patnácti let jsem měl postupně různé motorky. Bylo i období, kdy jsem neměl žádnou, ale to jsem zase pracoval v Týnecké Jawě, takže jsem měl možnost zajezdit si i na různých prototypech, které v té době vznikaly. Rukama mi v životě prošla všechna možná řídítka. Po padesátce jsem se ale rozhodnul, že měnit už nebudu a nechám si svoje tři nejmilejší – choppera Yamahu XV 750 Virago na cestování, motarda Baghiru MuZ 660 (němku s motorem Yamaha XT) na lítání kolem komína a japonskou babičku Yamahu SR 500 na závodění.

foto foto foto foto foto foto
foto foto foto foto foto foto foto foto foto

 

Oldtimer road racing

Závody silničních veteránů jsou skvělá zábava. Myslím, že je to šílenství úměrné mému věku, protože moje SRko dosahuje maximálky jen 150 km/h. I když je pravda, že na motorku, která nebrzdí a má normální obutí, tedy žádné sliky s dokonalou přilnavostí, to na rozbití huby stačí. Ani finančně nejsou závody veteránů až tak náročné. Nemusíme po každém závodě měnit olej, spojku a po sezóně dělat generálku motoru, stačí poctivá údržba. Na gumách s přehledem odjedu dvě i tři sezony. A v neposlední řadě je výhodou i to, že se v sezoně jedou jen čtyři závody, kterým obětujeme čtyři víkendy, což je optimální. Kvůli pracovnímu vytížení a jiným našim aktivitám bysme tomu se Štěpánkou víc času ani věnovat nemohli.

foto foto foto foto foto foto

Závodění je moje soukromá aktivita, nefinancuje ho Keep Respect. Kolem závodů se ale pohybuje spousta lidí a fanoušků, tak proč nezpropagovat myšlenku a kladrubskou akci i tady? Náš tým jsme proto nazvali Keep Respect Team. Tvoří ho Štěpánka - deštníkářka, náš kamarád Petr - mechanik , no a já.

foto foto foto foto foto foto foto foto

Jezdí se na přírodních okruzích, tedy mezi tím „nábytkem“ (jak staří závodníci na Manu nazývají domy, zdi, sloupy a stromy, prostě věci, které nejdou z okolí trati uklidit). Branná v Jeseníkách je jednou z nejkrásnějších tratí. Stroje se dělí do 20 kategoriií, podle stáří motocyklu, obsahu a typu motoru, počtu válců atd. atd. Moje Yamaha SR 500 patří do nejmladší kategorie „V“, kde je limitem r. v. do 1978 a obsah do 500 ccm. Nejde závodit s každou motorkou, ze které se očešou světla, blinkry a zrcátka. Závodní veterán musí splňovat parametry, být otestovaný a mít „průkaz závodního motocyklu“. Závodník musí mít licenci a každý rok udělat testy. Já to říkám furt, pořádek musí bejt.

Lumír K.

 

foto